Napadlo mě jestli má vůbec cenu něco číst...

27. února 2015 v 11:35 | Šklíba |  Téma týdne+nářky k tomu
Tak mě tak napadá, že knihy už nejsou to co bývali. To žádná novinka není, ale byl někdo tak odvážný sepsat všechny sračky které se v nových "bestsellerech" nachází?


1. Pitomá klišé:
Byla jedna holka, která nebyla ničím zvláštní, najednou se přestěhovala do města, kde potkala záhadného kluka. Byl to král školy a neuvěřitelný fešák. A hádejte co? Vůbec nikdo nikdy nečekal, že se dají dohromady a pak jí odhalí svoje tajemství. Je to krvelačný upír/divoký vlkodlak/ padlý anděl/nějaký záhadný tvor, který by ve skutečnosti neměl existovat. A dál? Jasně že ho neopustila, protože ho přece tak strašně moc miluje! A pak si šťastně žili až do smrti ^-^. Pořád stejná písnička jen v jiných kombinacích a s čím dál menšími dávkami kreativity. Copak se někteří nemůžou ani na chvilku zamyslet? Vytvořit něco se strhujícím dějem podivnými postavami a dechberoucími výmysly? Jasně, není to tak jednoduchý, jak se říká a já do toho nemám co mluvit, když jsem nic nenapsala. Ale... Maj takhle knihy dál pokračovat? Nemůže se v nějakém autorovi přeci nacházet další Stephen King, udusaný věčnými stereotypy?
2. Trojúhelníky a věční kamarádi:
Opravdu si některé autorky myslí, že existují kamarádi až na smrt? To snad věhlasně bije do očí! Jejich neohrožené hlavní hrdinky mají kamaráda, s kterým jsou snad nerozluční (kdo ví, možná i srostlí pupeční šňůrou) a milence, kterým to ani nevadí, protože přece vědí, že by na ni nevztáhl ruku.... Ještě víc miluju milostný trojúhelníky dva bratři, jedna holka. Jak si to totiž vysvětlíte je jen na vás (mě to jedině evokuje na 2 girls 1 cup...).
3. Zasraný osobnosti:
Ptáte se, proč takovýhle "knihy" vůbec čtu? Baví mě to. Hrozně mě baví se tomu nahlas smát a pak si autora/autorku zapsat do pomyslnýho seznamu: Nečíst. Obdivuju některý, že nejspíš asi neviděli dalšího živého člověka, protože jejich postavy jsou naprosto nevěryhodné. Tvůj táta je grázl? Pojďme ho poslouchat na slovo! Znáš nějakou holku jen od vidění? Jdeme ji naprosto slepě uctívat! (OK, respektuji lásku na první pohled, ale prohlašovat o někom, že by to nikdy neudělal, že je skvělí apod. je teda dost padlý). Tvoje rozvedená matka má přítele? Naprosto ho nesnášejme jen tak, bezdůvodně, aniž by jsme ho doopravdy poznali! Ale nejlíp se mi směje o hrdinkách nehrdinkách. Jsou tak naprosto silné a nekonvenční, a pláč je u nich projevem síly a nikomu nic nedají zadarmo. Když jsou tváři v tvář situaci která potřebuje pravého hrdinu hezky se vypaří, aby za ně mohl nasazovat život někdo jiný, nejlépe jejich věčný kamarád, aby se pak za jeho zranění/znetvoření/smrt mohli nesnášet (taky mají proč, "hrdinky"). Co dodat? Někdy postavi, připomínají pokroucené groteskní loutky, které by snad ani nemohli v reálném životě existovat.
4. Zlo nezlo:
Tahle kategorie mě dostává ze všeho nejvíc. Pokud si autor vymyslí něco tak naprosto šokujícího, například to, že jeho hlavní postava je doopravdy démon/upír který nesaje zvířecí ktev, ale tu lidskou/ vlkodlak, který touží po mase( och, jak nepřirozené)/ čaroděj s temnou magií/ něco dalšího, co by mělo být skrz naskrz prolezlé temnotou a jeho duše by se měla smažit v pekle a vnitřnosti by měli být prolezlé červy zmaru. Hádejte co si k tomu vymslí? Jasně že hlavní postavička nemůže být "ta zlá". Prvně to možná popírá, podruhé se snaží ničit svoji přirozenost (miluju upíry co sají zvířecí krev... Možná proto, že nesnáším Bambiho a králíčka Dupíka...) a někteří se snaží být hodní. Jako fakt? Tak proč proboha, má být za toho zlýho, když to ani tak není!? Jasně, proč by nemohl váhat, jestli je to správné, ale... Někteří autoři se s "tou špatnou" postavou dokážou skvěle poprat (Sally Green to zvládla bravůrně, ale to je jen můj objektivní pohled :)), ale někteří z toho dokážou udělat kupu sraček. Vlastně jako pár ostatních...

Co mě na takovýhle knihách dokáže dostat, je, že je vůbec vydali. Poslední dobou padají nároky a s ním i kvalita knih. Jasně, ne každý může zazářit na první pokus (u některých sérií, je nejlepší poslední díl, zatímco další před ním stojí za...) a každý má právo mít se zlepšit a poučit se z vlastních chyb (nebo spíš knih...). Ale co mě zaráží, je jedině to, že se člověk za 1. nezlepšuje
2. a nakladatelství mu pořád vydává další a další parodie na literaturu
Tohle byl můj objektivní názor na některé knihy a jejich autory, neplatí to samozřejmě na všechny a je jen moje chyba že něco takového vůbec čtu. Jestli máš další "oblíbené" sekce podobných "knih" můžeš je zmínit v komentářích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alex Alex | 27. února 2015 v 15:07 | Reagovat

Vystihla jsi to přesně. Pořád je to jedno a to samý dokola. Člověku to pak připadá, že už ani nic lepšího vymyslet neumí..
K těmto spisovatelům podle mně patří  L.J. Smithová (příběhy pěkné, ale po většině na jedno brdo..) a Gabriella Poole.

2 Šklíba Šklíba | E-mail | Web | 27. února 2015 v 18:59 | Reagovat

[1]: Právě Smith jsem občasně myslela. Při přečtení prvního dílu Říše temnot jsem se válela v epileptickém záchvatu hned po první kapitole.

3 Limeo Limeo | E-mail | Web | 27. února 2015 v 19:22 | Reagovat

A víš co? Máš úplnou pravdu - milostné trojúhelníky, nadpřirozené bytosti samé happy-endy... I mně občas napadne, zda mi to za to stojí - ale já to bez knížek prostě nedávám :-D. A sice máš pravdu - 90 % knížek takových je - ale těch deset procent tu stále je... Pro tebe, jakožto odpůrce vypsaných věcí bych ti doporučila Hru o trůny - tam nic takového nenajdeš a navíc je to úžasné ;-).

4 Šklíba Šklíba | E-mail | Web | 27. února 2015 v 19:26 | Reagovat

[3]: Četla jsem, a musím souhlasit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama