Červen 2015

Kterak jsem unikla z blázince

24. června 2015 v 14:08 | Šklíba |  Šílenství v mojí hlavě
Přijímáme vás do obludária, přihlášku si klidně nechte.
A že jste o to ani vlastně nestáli?
Ale, ale, ale milánkové, do stanu plného oblud se nemá chodit jen tak.
Dokud si nejste úplně jisti, že tuto pouť, tuto mrazivou podívanou, ten úlek, strach a nešťastné jsoucno chcete vidět tak sem nelezte, prosím pěkně.
Nene, tak to doopravdy není.

#Moclínáhoditfotkyněkamjinam

17. června 2015 v 18:43 | Šklíba |  Deníčkosaurus
Tenhle článek je ryze tvořen jen z fotek a částí mýho života, takže nečekejte obvyklou dávku bullshitu.

Realisticky o nereálnu

16. června 2015 v 18:45 | Šklíba |  Šílenství v mojí hlavě
A tak přišel vlastně člověk, kdovíco nebo kdovíkdo a jeho výmyslem, tím nejhanebnjěším nebo tím nejgeniálnějším byla realita. Krutá hra na život a na smrt. Hra v který nakonec člověk prohraje, ač by si rád změnil pravidla.

Duše v té vaší

7. června 2015 v 21:38 | Šklíba |  Šílenství v mojí hlavě
Kým vlastně člověk je? Možná zvířetem. Protože se od zvířat neliší. Tak moc ne. Protože zvířata cítí. Někdy lépe než lidé. Matky pláčou pro svá mláďata, starají se o ně, aby je pak mohli zanechat osudu. Zvířata milují. Někdy až skoro naivně. Ale o to čistěji než člověk. Zvířata pláčou. Ale jen uvnitř. Jejich slzy nepřekážejí nikomu okolo. Jejich strasti jsou strastmi všem. Jsou empatická